Z těch bezmála tří set žáků a žákyň, kteří prošli oddělením ilustrace a grafiky na brněnské Šuřce, se mi v mé stále hůře pracující paměti vybaví ihned jen několik výrazných tváří a jmen a mezi ně patří Marika se svým věčným úsměvem pod zelenou kšiltovkou. Když jsme se nedávno potkali, kšiltovka byla červená, ale úsměv stále stejný. Už tehdy před dvaceti lety pod Maričinou veselostí byla jakási vážnost a dospělost. To se projevovalo i v její školní práci. Nepatřila k žákům, kteří poctivě a metodicky plní školní zadání, úkolovala se sama a nezbylo mi než to akceptovat. Nejvíc mně ohromila, když přinesla soubor kreseb, vlastně hotových ilustrací se starozákonními motivy, které byly formálně i obsahově vyhraněné, nesmírně úsporné, provedené s ironií a nadhledem. Neměl jsem co dodat. To jsou ty pěkné okamžiky, kdy se z žákyně stává kolegyně. Více takových studentů a byla by to pro nás pedagogy hodně jednoduchá práce…
Jsem rád, že se Marika občas ukáže i s knížkami, které kontinuálně navazují na její školní léta. Moc ti Mariko přeji spoustu krásných zakázek, což je pro ilustrátora ten největší dárek a mnoho úspěchů v tvých dalších výtvarných aktivitách a hlavně štěstí v osobním životě.